Riiffs Freeze in Flames: led a plameny rozzářily Varšavu
Hlasitá dekáda: když parfém vstoupil do místnosti dřív než vy
Představte si kancelář v polovině osmdesátých let. Dveře výtahu se zavřou, kabina se rozjede – a vy přesně víte, kdo jel před vámi. Ne podle kroků ani podle hlasu, ale podle vůně, která po něm zůstala viset ve vzduchu. Hustá, sladká, kořeněná, někdy tak výrazná, že ji bylo cítit ještě o patro výš. Právě tímto obrazem se osmdesátá léta dodnes často připomínají: jako desetiletí, kdy parfém přestal šeptat a začal mluvit nahlas.
V předchozích dílech série Dějiny vůní jsme sledovali, jak se parfumerie postupně proměňovala – od výsadní záležitosti dvorů a salonů k elegantním kompozicím, které si našly cestu do běžných domácností. Dlouho přitom platilo nepsané pravidlo: parfém má být cítit jen na takovou vzdálenost, na jakou pustíte druhého do své blízkosti. Diskrétnost byla známkou dobrého vkusu.
Osmdesátá léta tohle pravidlo obrátila. Parfém se stal veřejným prohlášením – o sebevědomí, o ambicích, o společenském postavení i o tom, že se jeho nositel nebojí být vidět. Výrazná vonná stopa, kterou parfuméři označují francouzským slovem sillage, už nebyla vedlejším efektem, ale cílem. Vůně měla zaplnit místnost a zůstat na šále, na límci kabátu i v opěradle kancelářské židle ještě dlouho poté, co nositel odešel.
A pak se během pouhých deseti let stalo něco pozoruhodného. Na začátku devadesátých let začaly přicházet kompozice, které působily jako otevřené okno: vzdušné, průzračné, připomínající mořský vánek, čisté prádlo nebo ranní sprchu. Z opulence se stala svěžest, z hlasitosti tichý komfort. Hlavní otázka devátého dílu proto zní: proč se vkus tak rychle otočil k úplnému opaku?
Odpověď nehledejte jen v laboratořích parfumérů. Skládá se z módy, ekonomiky, televize a reklamy i z proměny toho, jak lidé chtěli působit na své okolí. V tomto díle vás proto čeká:
- dobový kontext – jak spolu souvisely ramenní vycpávky, televizní seriály, touha po úspěchu a to, co lidé nosili na kůži,
- anatomie velkých kompozic – z čeho byly postaveny vůně, které dekádu definovaly, a proč působily tak mohutně,
- zlom devadesátých let – nástup svěžích, mořských a unisexových vůní,
- odkaz obou dekád – co z tehdejšího obratu nosíme dodnes, často aniž bychom si to uvědomovali.
Než se pustíme do jednotlivých kapitol, jedno upozornění: osmdesátá a devadesátá léta nejsou příběhem „špatného“ a „dobrého“ vkusu. Obě dekády jen věrně zrcadlily svou dobu – a parfém byl jedním z jejích velmi citlivých barometrů.
Ramenní vycpávky, televizní seriály, vůně jako symbol úspěchu
Chcete-li pochopit parfémy osmdesátých let, vyplatí se nejprve nahlédnout do šatníku a obývacího pokoje té doby. Na Západě se dekáda nesla ve znamení hospodářského optimismu, rostoucích burz a nového kultu kariéry. Úspěch se nestyděl za to, že je vidět – naopak se měl ukazovat na oblečení, autech, hodinkách i v tom, jak člověk vstoupil do místnosti.
Power dressing – tedy „oblékání pro moc“ – se stal uniformou žen, které ve větší míře pronikaly do vedoucích pozic. Saka se širokými rameny a výraznými vycpávkami, ostré střihy a sytě barevné kostýmy vysílaly jasný signál: tady stojí někdo, koho je třeba brát vážně. Návrháři jako Giorgio Armani, Thierry Mugler nebo Claude Montana pracovali se siluetou, která postavu zvětšovala a zpevňovala. Ani pánská móda nezůstala pozadu – volnější obleky, výrazné kravaty a pečlivě upravený zevnějšek patřily k image mladého profesionála.
Tuto estetiku přinášela do domácností televize. Americké seriály jako Dallas nebo Dynastie ukazovaly svět ropných magnátů, rodinných intrik, večírků a šatů posetých flitry. Bohatství v nich nebylo diskrétní, ale okázalé – a diváci si z obrazovky odnášeli představu, jak má vypadat život na vrcholu. Stejným jazykem mluvily módní časopisy, videoklipy i filmové plakáty.
Parfumerie na tuto náladu odpověděla po svém. Pokud mělo být vidět značkové sako, měl být „vidět“ i parfém – tedy cítit, a to výrazně. Ceněná byla dlouhá výdrž a silná vlečka, tedy stopa vůně, kterou za sebou nositel nechává v prostoru. Parfém přestal být jen intimní záležitostí pro nejbližší okolí a stal se součástí veřejné prezentace, podobně jako šperk nebo logo na kabelce. Vůně ohlašovala příchod dřív, než člověk promluvil, a zůstávala v místnosti, i když už odešel.
Velkou roli sehrály módní domy. Řada z nich vydávala parfémy už v předchozích desetiletích, v osmdesátých letech se však vůně stala hlavním způsobem, jak si běžný zákazník mohl koupit kousek jejich světa. Šaty z přehlídky byly pro většinu lidí nedosažitelné, flakon se jménem návrháře ale ano. Parfém se tak stal dostupným luxusem – vstupenkou do životního stylu, který slibovaly lesklé stránky časopisů.
Tomu odpovídala i reklama. Uvádění nových parfémů provázely nákladné kampaně v tisku i v televizi a výrazné flakony navržené jako designové objekty. Typická reklama neprodávala ani tak samotnou vůni, jako spíš příběh: sebevědomou ženu v kostýmu, svůdný večer, úspěšného muže v obleku. Parfém se nabízel jako zkratka k identitě – kým se chcete stát, ne jen jak chcete vonět.
Z této doby si parfumerie odnesla několik trvalých návyků: pevné spojení vůně se jménem módního domu, velkolepé uvádění novinek na trh a představu, že parfém vypovídá o tom, kdo jste. Jak této okázalosti odpovídaly samotné kompozice a proč bylo tehdy žádoucí vonět „nahlas“, ukáže až bližší pohled na jejich stavbu.
Opium, Poison, Giorgio: anatomie velkých kompozic osmdesátých let
Když se dnes řekne „parfém osmdesátých let“, většina lidí si vybaví něco hutného, sladkého a nepřehlédnutelného. Abyste ale pochopili, proč tehdejší vůně zněly tak hlasitě, vyplatí se podívat pod pokličku – na to, z čeho byly poskládané a jak se chovaly na kůži.
Opium uvedl dům Yves Saint Laurent už v roce 1977, tedy ještě před začátkem dekády, kterou dnes s velkými vůněmi spojujeme. Přesto ji v mnohém předznamenal. Šlo o výraznou orientální kompozici, v níž se potkávalo koření s pryskyřicemi, kadidlem, vanilkou a teplou dřevitou bází. Parfém nebyl navržen, aby se nenápadně přimkl ke kůži – měl kolem sebe vytvořit auru. Právě tento přístup se o několik let později stal normou.
Giorgio Beverly Hills z roku 1981 vsadil na jiný jazyk, na bílé květy. Jeho srdce stavělo na tuberóze, pomerančovém květu a jasmínu, které doplňovaly svěží ovocné vrchní tóny. Výsledkem byla zářivá, sytá květinová vůně s velmi silnou stopou. Tuberóza je přitom surovina, která i v malé dávce působí krémově a téměř omamně. Ve vysoké koncentraci dokáže zaplnit prostor ještě dlouho poté, co její nositelka odešla.
Poison, který v roce 1985 představil dům Christian Dior, oba směry jako by spojil a dovedl do krajnosti. Tuberózu a další bílé květy postavil vedle tmavých, sladkých ovocných tónů připomínajících švestky a lesní plody, přidal koření, med a kadidlo. Vznikla hutná, až likérově sladká kompozice, které už samotný název přisoudil pověst vůně nebezpečné a nepřehlédnutelné.
Co měly tyto parfémy společné? Shrnout to lze do několika rysů:
- Hutné akordy. Místo průhledných, vzdušných struktur stavěly na bohatých, vrstvených srdcích, v nichž se jednotlivé suroviny slévaly v jeden mohutný celek.
- Tuberóza a bílé květy. Surovina s mimořádnou intenzitou se stala jedním z poznávacích znamení dekády.
- Koření a pryskyřice. Hřebíček, skořice, kadidlo či myrha dodávaly orientálním kompozicím hloubku a teplo.
- Sladké ovocné tóny. Tmavé ovoce a nektarové akordy daly vůním nečekanou šťavnatost a smyslnost.
- Výdrž a dosah stopy. Parfém byl cítit celé hodiny a na vzdálenost, která by dnes leckomu připadala nepatřičná.
Za touto silou nestála jen odvaha parfumérů, ale i chemie. Moderní parfumerie pracovala se syntetickými látkami už od konce 19. století, v osmdesátých letech však měli parfuméři k dispozici široké spektrum výkonných molekul – pižmových, ambrových a dřevitých –, které vůni dodávají objem, difuzi a stálost. Některé z nich jsou znatelné už ve velmi nízké koncentraci a drží se na kůži i na látce dlouhé hodiny. Ve spojení s kompozicemi navrženými pro co největší projekci tak mohla vůně doslova „naplnit místnost“. Stopa, kterou parfém zanechával za svým nositelem, se stala samostatnou vlastností, o které se mluvilo stejně jako o vůni samotné.
Na tyto kompozice se vyplatí dívat jako na dobový dokument. Nebyly přehnané omylem – odpovídaly představě o parfému jako o výrazném gestu, které nemá zůstat bez povšimnutí. Právě proto se k nim parfumerie dodnes vrací, ať už jako k inspiraci, nebo jako k protipólu, od kterého se lze odrazit.
Zlom devadesátých let: ozon, moře, čistota, unisex vlna
Na konci osmdesátých let začalo být zřejmé, že hlasité kompozice narážejí na své hranice. Nastupující generace už nechtěla, aby parfém ohlašoval její příchod přes celou místnost. Toužila po vůni, která připomíná čerstvý vzduch, mořskou vodu nebo právě vyprané prádlo – po něčem, co působí přirozeně a nenuceně.
Jedním z prvních signálů obratu byl pánský parfém Cool Water od značky Davidoff z roku 1988. Spojil aromatickou svěžest s chladivým, téměř vodním dojmem a ukázal, že i maskulinní vůně může působit vzdušně místo těžce. V roce 1991 pak Dior uvedl parfém Dune. Ten stojí na pomezí dvou světů: ještě má plnost a hloubku předchozí dekády, ale jeho nálada je tlumená, inspirovaná písečnými dunami, mořským vzduchem a klidem pobřeží. Lze ho proto chápat jako přechodovou kompozici, která tichým hlasem ohlašuje novou estetiku.
V roce 1992 následoval L'Eau d'Issey od značky Issey Miyake. Už samotný název – voda – říkal to podstatné. Průzračné květinové a vodní tóny působily jako protiklad sytých tuberóz a koření, které ještě nedávno vládly parfumériím. Střídmé pojetí flakonu odpovídalo filozofii návrháře, jenž stavěl na čistých liniích.
Za touto proměnou nestála jen móda, ale i chemie. Parfuméři měli k dispozici syntetické molekuly, které otevřely zcela nové vonné obrazy:
- Calone – látka objevená v šedesátých letech, jejíž vůně připomíná mořský vzduch, ozon a zároveň šťavnatý meloun. Stala se podpisem takzvaných mořských, akvatických vůní.
- Dihydromyrcenol – svěží, mírně citrusová a kovově čistá nota, která kompozicím dodává dojem studené vody a vyprané bavlny.
- Syntetické pižmo – měkké a čisté, stalo se základem vůní „čistého prádla“ a kůže po sprše.
Výsledkem byla nová olfaktorická řeč. Místo těžké báze z pryskyřic, koření a bílých květů přišly průzračné akordy, které nepůsobí jako ozdoba, ale jako přirozená součást čistého těla.
Vrcholem této vlny se v roce 1994 stal CK One od značky Calvin Klein. Lehký parfém s citrusovým a čajovým charakterem se otevřeně obracel na ženy i muže zároveň. Vůně určené oběma pohlavím existovaly i dříve, například mezi kolínskými vodami, ale právě CK One z nich udělal masovou záležitost. Jednoduchý matný flakon připomínal obyčejnou láhev a černobílé kampaně ukazovaly mladé, nepříliš upravené tváře místo dokonalých hvězd.
Taková estetika přesně zapadala do doby. Minimalističtí návrháři oblékali ženy i muže do jednoduchých střihů v neutrálních barvách, grunge přinesl obnošené flanelové košile a vědomou nedbalost a mladí lidé se vymezovali proti okázalosti generace svých rodičů. Parfém, který mohli sdílet partneři, sourozenci nebo spolubydlící, se tak stal víc než jen vůní – proměnil se v kulturní symbol dekády, jež chtěla působit přirozeně, rovnoprávně a bez přetvářky.
Proč se vkus tak prudce otočil – odkaz, který nosíme dodnes
Když se ohlédnete za dvěma dekádami, které od sebe dělí sotva pár let, může se zdát, že mezi nimi zeje propast. Hlasité, husté kompozice osmdesátých let vystřídala průzračná svěžest, jako by parfumerie najednou stáhla hlasitost na minimum. Takový obrat ale nepřišel z ničeho nic – sešlo se v něm několik vlivů najednou.
Čtyři důvody velkého obratu
- Přesycení okázalostí. Po letech, kdy parfém ohlašoval příchod svého nositele, začala intenzivní stopa působit spíš únavně. Co bylo kdysi znakem sebevědomí, se pro mnoho lidí stalo synonymem přehnanosti.
- Změna ekonomické nálady. Burzovní krach na podzim roku 1987 a hospodářské ochlazení na přelomu dekád zchladily optimismus. Předvádění úspěchu přestalo být v módě a do popředí se dostala střídmost.
- Posun hodnot. Devadesátá léta kladla důraz na individualitu, přirozenost a pohodu. Parfém už neměl ohromovat, ale doprovázet – být čistý, lehký a osobní. Minimalismus v módě i v designu tuto proměnu jen podtrhl.
- Nové molekuly. Parfuméři měli k dispozici syntetické látky, které dokázaly navodit dojem mořského vzduchu, ozonu nebo čerstvě vypraného prádla. Bez nich by akvatická a ozonická vlna nemohla vzniknout v podobě, jak ji známe.
Obě dekády žijí dál
Zajímavé je, že ani jeden styl ze scény nezmizel. Mohutné orientální kompozice s kořením, pryskyřicemi a vanilkou se dnes vracejí v podobě moderních ambrových a gurmánských parfémů, které na starou tradici navazují, jen často s lehčí rukou. Bohatost a výdrž jsou přirozené i pro mnohé arabské parfémy. Čisté akvatické a ozonické akordy zase zdomácněly natolik, že je dnes vnímáme jako samozřejmou svěžest – v letních a sportovních liniích i v unisexových parfémech, které z odkazu devadesátých let přímo vycházejí.
Jak oba styly poznat podle tónů
Pokud si chcete ověřit, ke které éře má váš oblíbený parfém blíž, všímejte si, co cítíte v jednotlivých fázích vývoje vůně:
- Duch osmdesátých let prozradí orientální, květinová nebo chypre rodina vůní, výrazné bílé květy jako tuberóza či jasmín, koření, pryskyřice, pačuli a sladká, hutná báze. Taková vůně je znát od prvního střiku a drží se dlouho.
- Duch devadesátých let poznáte podle citrusové, aromatické a vodní svěžesti, tónů melounu či okurky, ozonického „vzdušného“ dojmu a čistého pižma v základních tónech. Vůně spíš obklopuje, než aby se prosazovala.
Láká-li vás porovnat oba přístupy na vlastní kůži, v kategorii Parfémy najdete vůně, které navazují na oba směry – od hutných orientálních kompozic po průzračnou svěžest. Rozdíl se nejzřetelněji ukáže, když je vyzkoušíte vedle sebe.
Příběh tím ale nekončí. Právě únava z masově rozšířených vůní otevřela na konci devadesátých let prostor malým nezávislým parfumérským domům, které se rozhodly jít vlastní cestou. O tom, jak vznikla niche revoluce a proč změnila pohled na parfumerii, si povíme v 10. dílu série Dějiny vůní.
Štítky
Doporučené články
Riiffs Freeze in Flames: led a plameny rozzářily Varšavu
Luxusní parfémy Lattafa
Velký průvodce výběrem parfémů "Dejte dívce ty správné boty a ona si dokáže podmanit svět!" Marilyn Monroe



