Tvářenka pro začátečnice: průvodce prvním nanesením

Proč se tvářenky nemusíte bát

Tvářenka bývá tím posledním produktem, po kterém začátečnice sáhnou – a often až poté, co si ji jednou zkusily a výsledek je zaskočil. Představa dvou nápadných kruhů na tvářích, kterých si člověk všimne až v denním světle cestou do práce, drží spoustu z nás u toho, že tváře radši necháme bez barvy. Ta obava je pochopitelná, ale stojí na jednom nedorozumění: problém skoro nikdy nedělá samotná tvářenka, nýbrž to, kam se nanese a kolik jí na místě zůstane.

Pomůže si nejdřív ujasnit, co tvářenka vlastně dělá. Make-up, korektor i pudr mají jednu společnou vlastnost – sjednocují tón pleti. Srovnají zarudnutí, ztlumí kruhy pod očima a obličej díky nim působí čistěji. Zároveň ale seberou i to přirozené zabarvení, které máte na tvářích po procházce v mrazu nebo po dobrém spánku. Tvářenka tuhle barvu vrací zpátky. Není to ozdoba navíc, ale krok, který obličeji po make-upu vrátí plastičnost a živost – proto se s ní často pracuje i v takzvaně nenalíčeném líčení, kde má být výsledek co nejméně vidět.

Přirozený výsledek přitom stojí na třech proměnných a žádná z nich nevyžaduje talent ani roky praxe:

• Umístění – kde barva začne a kterým směrem ji povedete. Právě tady vzniká rozdíl mezi svěžím dojmem a dvěma terči.
• Množství – kolik produktu se dostane na štětec nebo na prsty dřív, než se dotknete tváře.
• Rozetření – jestli má barva zřetelnou hranu, nebo plynule mizí do okolní pleti.

Dobrá zpráva je, že všechny tři proměnné máte plně pod kontrolou a dají se doladit i po nanesení. Tvářenka není nevratný krok: pudrovou vrstvu jde ztlumit průhledným pudrem, příliš sytou krémovou barvu rozetřít čistým štětcem nebo houbičkou. Nejčastější chyba začátečnic není špatný odstín, ale příliš mnoho produktu hned napoprvé. Platí jednoduché pravidlo, které vám ušetří většinu nervů: vrstvu můžete kdykoli přidat, ubírat je vždycky pracnější.

Stejně tak se vyplatí líčit se u okna nebo alespoň při neutrálním světle. Teplé žluté osvětlení v koupelně barvu na tvářích ztlumí, takže máte tendenci přidávat – a venku pak výsledek působí silněji, než jste zamýšlely.

V následujících částech si projdeme celý postup krok za krokem: čím se od sebe liší jednotlivé formáty tvářenek a jaké nástroje se k nim hodí, kudy vést barvu na obličeji, kolik produktu na jedno nanesení stačí a jak ho rozetřít do ztracena. Na závěr si řekneme, podle čeho vybrat svou úplně první tvářenku a štětec, aby vás práce s nimi bavila. Až budete na konci článku, mělo by vám dávat smysl nejen co dělat, ale hlavně proč – a to je ta část, díky které vám nanášení půjde i ve spěchu a bez návodu po ruce.

Formáty tvářenek a nástroje pro nanášení

Tvářenka není jeden produkt, ale tři různé konzistence, které se na pleti chovají odlišně. Výsledek může být u všech tří podobný, jenže cesta k němu je pokaždé jiná. Pro první nanesení je proto rozdíl mezi formáty důležitější než samotný odstín – textura totiž rozhoduje o tom, jak rychle musíte pracovat a kolik prostoru máte na opravu.

Pudrová tvářenka

Pudrová tvářenka je lisovaný nebo sypký pigment, který se nabírá štětcem. Barva se ukládá po tenkých vrstvách, takže si intenzitu budujete postupně a máte ji celou dobu pod kontrolou. Když nanesete málo, jednoduše přidáte; nic se vám na tváři nerozjede a nic nezaschne dřív, než stihnete zareagovat. Právě tahle shovívavost z ní dělá nejjistější start.

Mastnější a smíšené pleti pudrová textura navíc svědčí, protože pomáhá tlumit lesk v průběhu dne. Na velmi suché nebo šupinatící pleti naopak může zvýraznit místa, která se odlupují – v takovém případě sáhněte raději po krému.

Krémová tvářenka

Krémovou tvářenku najdete v kelímku, v paletce i v tyčince. Na pleti splyne s podkladem a působí spíš jako barva prosvítající zevnitř než jako vrstva položená navrch. Suchou pleť nevysušuje a dodává jí svěží, mírně rosivý dojem, který pudr napodobí jen těžko.

Má jedno ale: většina krémových tvářenek po chvíli zavadne a od té chvíle už s barvou nepohnete. Pracujte proto na jedné tváři, dokončete ji a teprve pak přejděte na druhou.

Tekutá tvářenka

Tekuté a gelové tvářenky mívají ze všech tří formátů nejvyšší koncentraci pigmentu. Stačí opravdu malé množství a barva vydrží dlouho. Zároveň jsou ale nejméně odpouštějící – zasychají nejrychleji a případnou chybu už nezachráníte. Pokud si je chcete vyzkoušet, naneste kapku nejdřív na hřbet ruky a odtud teprve přenášejte na tvář. Jako úplně první tvářenka to není nejšťastnější volba.

Nástroj rozhoduje stejně jako produkt

Stejná tvářenka může vypadat přirozeně i jako nápadná skvrna – podle toho, čím ji nanesete. Orientačně platí tohle párování:

• Nadýchaný štětec na tvář – měkké, řídce osazené vlákno nabere jen málo pudru a rozptýlí ho po větší ploše. Ideální společník pudrových tvářenek.
• Zkosený štětec – šikmo zastřižený tvar kopíruje linii lícní kosti, takže vám sám napoví, kudy barvu vést. Také se hodí k pudru.
• Houbička – vlhká houbička je doma u krémových a tekutých textur. Barvu spíš vklepává než roztírá, což dává tenkou a rovnoměrnou vrstvu.
• Prsty – teplo prstů krémovou tvářenku změkčí a pomůže jí splynout s pletí. Zdarma a po ruce, ale pigment se hůř dávkuje.

Kombinace obráceně nefungují dobře: pudr se do vlhké houbičky zadírá a vytvoří skvrnu, krém se naopak vpije hluboko do štětce, kde se špatně čistí. Štětce a houbičky proto myjte pravidelně – zaschlý produkt ve vlákně zhoršuje roztíratelnost víc, než by člověk čekal.

Pro úplný začátek se osvědčuje nejjednodušší dvojice: pudrová tvářenka a měkký štětec se zkoseným tvarem. Pudr vám dá čas rozmyslet si každý tah, zkosený štětec drží barvu tam, kde ji chcete mít, a obojí zvládnete i ve spěchu před odchodem z domu.

Kam tvářenku umístit podle tvaru obličeje

Umístění rozhoduje o výsledku víc než samotný odstín. Základní pravidlo zní jednoduše: barva patří na nejvyšší body lícních kostí a odtud se vede šikmo nahoru ke spánkům, nikdy ne dolů k ústům. Tah vzhůru obličej opticky pozvedne a působí přirozeně, protože kopíruje místa, kde by se tvář sama zabarvila po procházce v mrazivém vzduchu.

Rada „nasajte tváře a naneste barvu do prohlubně“ patří k nejrozšířenějším, ale pro začátečnice je zrádná: prohlubeň leží níž, než kam tvářenka patří, a barva pak rysy spíš stáhne dolů. Spolehlivější pomůcka je přitom velmi jednoduchá. Položte konečky prstů před ušní lalůček a jeďte pomalu dopředu, směrem k nosu. Pod prsty ucítíte pevný hřeben lícní kosti, který zhruba v polovině cesty vystoupí nejvýš – právě tam začíná plocha, na kterou tvářenka patří. Druhou kontrolou je úsměv: vypouklá část tváře, která se při něm zvedne, tvoří střed nanášené plochy.

Čtyři nejčastější tvary obličeje

Tvar obličeje neurčuje, jestli tvářenku nosit, ale jen to, kudy tah vést a kde ho ukončit. Následující doporučení berte jako výchozí bod, který si po pár pokusech přizpůsobíte vlastním rysům.

• Kulatý obličej – barvu klaďte o něco výš, na horní okraj lícní kosti, a veďte ji výrazně šikmo ke spánkům. Vyhněte se kruhovému nanesení doprostřed tváře, které oblost ještě zdůrazní; delší diagonální tah naopak obličej opticky protáhne.
• Oválný obličej – proporce jsou vyrovnané, takže stačí klasické nanesení na nejvyšší bod lícní kosti s krátkým tahem ke spánku. Držte se v prostoru mezi vnějším koutkem oka a linií ucha, víc není potřeba.
• Hranatý obličej – tady pomáhá měkčí, spíš kulaté nanesení o kousek blíž ke středu tváře, které zjemní výraznou linii čelisti. Tah veďte krátce a plynule vzhůru, bez ostrých hran na okrajích.
• Srdcovitý obličej – širší čelo a užší brada snesou barvu položenou o něco níž a víc do stran, k vnějším okrajům tváří. Tah nezvedejte příliš vysoko ke spánkům, aby se horní část obličeje ještě opticky nerozšířila.

Dvě umístění, kterým se vyplatí vyhnout

První častou chybou je nanesení příliš nízko, do oblasti mezi tváří a ústy. Barva v této poloze táhne rysy dolů, zvýrazní nosoretní rýhu a celý výraz pak působí unaveněji, než odpovídá skutečnosti. Pomůže jednoduchá hranice: pomyslná čára vedená od křídla nosu k ušnímu lalůčku je spodní mez, pod kterou už tvářenka nepatří.

Druhou chybou je posunutí barvy příliš dopředu, těsně k nosu a pod vnitřní koutek oka. Tvářenka v tomto místě plochu obličeje opticky zúží, pohled se stáhne k sobě a místo svěžího dojmu vznikne spíš dojem podrážděné pleti. Bezpečný začátek tahu leží pod vnějším koutkem oka, směrem k nosu barvu už jen jemně vytrácejte.

Než sáhnete po štětci, postavte se před zrcadlo v denním světle a dvěma prsty si obě plochy nejprve jen naznačte. Pár vteřin navíc na začátku ušetří opravy později a umístění, které vám sedne, si ruka po několika pokusech zapamatuje sama.

Kolik produktu stačí a jak ho rozetřít do ztracena

Nápadné kruhy na tvářích většinou nevznikají špatným umístěním, ale množstvím. Tvářenka se nanáší ve vrstvách, které jde kdykoli přidat – ubrat už je ale podstatně těžší. Vyplatí se proto začínat menší dávkou, než jakou byste na štětec intuitivně nabraly, a intenzitu si vybudovat postupně.

U pudrové tvářenky stačí jedno lehké ťuknutí špičkou štětce do produktu. Nekružte štětcem v pánvičce a netlačte na něj – nabral by mnohem víc barvy, než potřebujete. Přebytek pak oklepněte o hranu dlaně nebo o víčko od tvářenky, dokud na štětci nezůstane jen jemný závoj pigmentu. Na obě tváře většinou vystačí jediné nabrání: druhou tvář nanášejte tím, co na štětci zbylo.

U krémové a tekuté tvářenky je dobrým vodítkem zrnko velikosti čočky pro obě tváře dohromady. Naneste ho nejdřív jako dvě až tři drobné tečky a teprve potom je rozetřete – souvislý pruh produktu se rozpíjí mnohem hůř. Tekuté formule bývají koncentrovanější, takže u nich klidně začněte jedinou kapkou.

Rozetření do ztracena

Cílem je plynulý přechod bez ostré hrany, kde barva postupně slábne a mizí v okolní pleti. Pracujte krátkými krouživými tahy a barvu veďte směrem k vlasové linii a ke spánkům, ne dolů k ústům. Štětec držte zlehka za konec násady – tím se přirozeně omezí tlak a produkt se rozprostře do tenké vrstvy.

• Začněte v místě, kde má být barva nejsytější, a odtud postupujte směrem ven.
• Krouživé tahy dělejte krátké a lehké; dlouhé rovné tahy vytvářejí viditelné pruhy.
• Okraje na závěr projděte několika prázdnými tahy, tedy bez dalšího nabrání produktu.
• Průběžně se kontrolujte v zrcadle zpříma i z profilu – ostrá hrana bývá vidět hlavně ze strany.

Pořadí vrstev: krém pod pudr, pudr na pudr

Krémová a tekutá tvářenka patří na make-up ještě před zapudrováním. Vrstvy s podobnou texturou se snadno propojí, kdežto krémový produkt nanesený na hotovou pudrovou vrstvu se začne trhat a shrnovat. Pudrová tvářenka naopak přichází až úplně na konec, na zafixovaný pudr – ten jí dá lehce klouzavý povrch a barva se po něm rozetře rovnoměrně. Když rády kombinujete obojí, funguje pořadí make-up, krémová tvářenka, pudr a nakonec jemná pudrová tvářenka navrch.

A když barvy přece jen padne víc, než jste chtěly, nic není ztraceno. Nabízejí se dvě jednoduché opravy:

1. Ztlumení pudrem. Nadýchaným štětcem přejeďte přes tvářenku tenkou vrstvu transparentního nebo tělového pudru. Pigment se opticky zjemní a přechod ke zbytku pleti se srovná. Pudr přidávejte po troškách, jinak začne výsledek působit zašedle.
2. Rozetření čistým štětcem. Vezměte druhý, dokonale čistý a nadýchaný štětec bez produktu a barvu jím rozprostřete do většího prostoru. Intenzita klesne a hrany zmizí. Podobně dobře poslouží i lehce navlhčená houbička nebo štětec, kterým jste předtím nanášely make-up – zbytky podkladu na něm barvu rozředí.

Obě opravy se dají zopakovat i vícekrát za sebou, takže kvůli přebytku barvy nemá smysl smývat celé líčení. S trochou praxe navíc zjistíte, že správné množství poznáte už podle toho, jak štětec po prvním ťuknutí vypadá.

Jak vybrat první tvářenku a štětec

Než vyrazíte pro první tvářenku, hodí se mít v hlavě jednoduchý plán. Shrnuli jsme proto celý postup do krátkého seznamu, který si můžete projít krok za krokem – ať už se líčíte poprvé, nebo si jen chcete ověřit, že na nic nezapomínáte.

1. Dokončete podklad – make-up, korektor a případně pudr.
2. Naberte jen malé množství produktu a přebytek ze štětce oklepejte.
3. Barvu umístěte na nejvyšší body lícních kostí a veďte ji ke spánkům.
4. Okraje rozetřete do ztracena, aby nikde nezůstala ostrá hrana.
5. Výsledek zkontrolujte u okna, při denním světle.
6. Pokud je barvy víc, než jste chtěly, ztlumte ji pudrem nebo čistým štětcem.

Tento seznam si klidně opište na lísteček a nechte ho pár prvních týdnů u zrcadla. Většina začátečnických nejistot zmizí ve chvíli, kdy se z postupu stane rutina, kterou nemusíte pokaždé znovu promýšlet.

Odstín podle podtónu pleti

Odstín je jediná věc, kterou po nákupu nezměníte, a proto se vyplatí věnovat jí chvilku navíc. Rozhodující není to, jak barva vypadá v paletce, ale jak sedne k podtónu vaší pleti. Jednoduchá pomůcka: podívejte se při denním světle na žilky na vnitřní straně zápěstí. Pokud se vám zdají spíš zelenkavé, máte pravděpodobně teplejší podtón; pokud do modra, jde nejspíš o chladnější. Když váháte a vidíte obojí, máte zřejmě neutrální podtón a poslouží vám obě větve.

• Teplejší podtón – broskvové, meruňkové a korálové odstíny. Působí, jako by se barva do tváří vrátila sama po procházce na vzduchu.
• Chladnější a světlejší pleť – chladnější růžová, jemně malinová nebo tlumená starorůžová.
• Tmavší pleť – sytější cihlové, terakotové a hlubší malinové tóny, které se na pleti neztratí.

Stejně důležitá jako odstín je intenzita pigmentu. Silně pigmentovaná tvářenka vypadá v obalu lákavě, ale při prvních pokusech se hůř dávkuje – jedno neopatrné ťuknutí štětcem a barvy je najednou dvakrát tolik. Pro začátek proto sáhněte spíš po středně pigmentované pudrové tvářence, která odpouští chyby a dá se vrstvit postupně.

Podle čeho vybírat štětec

U štětce sledujte tři věci. Velikost hlavice by měla odpovídat ploše vaší tváře – příliš velký štětec rozprostře barvu i tam, kam nepatří, příliš malý ji naopak koncentruje do jednoho bodu. Vlákna by měla být měkká a poddajná, aby se dala barva roztírat bez tlaku na pleť. Hustota pak rozhoduje o tom, kolik produktu štětec nabere: řidší, nadýchaná hlavice nanese méně barvy, což je při prvních pokusech spíš výhoda. Syntetická vlákna navíc bývají snadněji omyvatelná a zvládnou pudrové i krémové textury.

V nabídce Brasty najdete tvářenky i štětce na tvář jako samostatné kategorie dekorativní kosmetiky, takže se v nich dá vybírat odděleně. Mezi dostupnými pudrovými tvářenkami se dobře orientuje ve značkách jako Dermacol, Maybelline nebo Pupa, u štětců na tvář patří k osvědčeným měkké modely Real Techniques. Pokud si nejste jisté odstínem, začněte konzervativněji – tlumenější barvu vždy zvládnete navrstvit, výraznou naopak ztlumíte hůř.

Poslední věc, kterou je dobré si odnést: první tvářenka nemusí být drahá. Podstatnější než cena je, aby se vám s ní dobře pracovalo – aby šla dávkovat po malých vrstvách, dala se rozetřít do ztracena a odstínem odpovídala vaší pleti. Když tato tři kritéria sedí, přirozený výsledek zvládnete i s produktem z dostupné cenové hladiny.