Přirozené obočí krok za krokem – průvodce pro začátečnice

Přirozené obočí není překreslené obočí

Ať už jste obočí nikdy neřešily, nebo vám z něj po letech pinzety zbyla spíš tenká linka, začátek je vždycky stejný: rozhodnout se, jak má výsledek vypadat. Přirozené obočí je přitom pojem, pod kterým si každá představí něco jiného. V tomto průvodci jím myslíme obočí, které respektuje váš vlastní tvar a směr růstu chloupků a jen doplňuje místa, kde jsou chloupky řidší. Nejde o nový tvar nakreslený na kůži, ale o podporu toho, co už na obličeji máte.

Rozdíl mezi zvýrazněným a překresleným obočím poznáte i z běžné vzdálenosti. U přirozeného obočí jsou vidět jednotlivé chloupky, barva se směrem k začátku zesvětluje a okraje plynule přecházejí do pleti. U překresleného obočí naopak vnímáte souvislou plochu, ostrý obrys a stejnou sytost od začátku až po konec. Výrazné obočí přitom není chyba – v silnějším líčení nebo na fotografiích má svoje místo. Na každý den se ale hůř udržuje a méně odpouští drobné nepřesnosti.

Právě proto se začátečnicím vyplatí minimalistický postup. Čím méně produktu na obočí nanesete, tím menší je riziko, že se jemné zvýraznění zvrtne v ostrou kresbu. Světlejší odstín i tenké tahy se dají kdykoli přidat, přebytek pigmentu se ale odstraňuje podstatně hůř. Platí tu jednoduché pravidlo: raději dvě jemné vrstvy než jedna sytá.

Minimalistický přístup má ještě jednu výhodu, kterou začátečnice ocení asi nejvíc – nevyžaduje jistou ruku. Celý postup stojí na krátkých tazích a na postupném vrstvení, takže nikde nepotřebujete nakreslit dlouhou souvislou linku. Když se netrefíte, obvykle stačí místo přejet kartáčkem a barvu rozetřít mezi chloupky.

Líčení přirozeného obočí se dá shrnout do čtyř kroků, kterými vás v tomto článku postupně provedeme:

1. Vyčesání – chloupky srovnáte kartáčkem do směru růstu, takže hned uvidíte, kde je obočí opravdu řídké a kde bylo jen rozcuchané.
2. Doplnění mezer – prázdná místa zaplníte krátkými tahy ve směru chloupků, ne souvislou linkou po obvodu.
3. Fixace – gelem udržíte chloupky tam, kam jste je vyčesaly, aby se výsledek do oběda nerozpadl.
4. Kontrola symetrie – nakonec se na obě strany podíváte s odstupem a doladíte jen to, co je vidět na první pohled.

Pořadí kroků není náhodné. Kdo začne doplňováním mezer dřív, než chloupky vyčeše, obvykle zabarví i místa, která ve skutečnosti prázdná nejsou. A kdo si nechá kontrolu symetrie na začátek, přidává barvu podle dojmu, který se během líčení ještě několikrát změní.

V praxi zabere celý postup zhruba pět minut a s trochou cviku se ještě zkrátí. Než se ale pustíte do prvního tahu, vyplatí se vědět, kde vaše obočí přirozeně začíná, kde má nejvyšší bod a kde by mělo končit. Bez toho se snadno stane, že budete pečlivě doplňovat tvar, který vašemu obličeji vlastně nesedí.

Poznejte tvar svého obočí, než sáhnete po tužce

Přirozené obočí začíná pozorováním, ne kresbou. Postavte se ke zrcadlu při denním světle, sepněte si vlasy dozadu a chvíli se dívejte na obě obočí úplně bez líčení. Uvidíte, kudy chloupky rostou, kde jsou hustší a kde přirozeně řídnou. Zhodnocení trvá minutu, ale ušetří vám spoustu předělávání – jakmile jednou víte, kde má vaše obočí začínat a končit, přestanete tvar hádat.

Pomůže vám jakákoli rovná tyčinka: dlouhá tužka, štětec s tenkou rukojetí nebo špejle. Přiložte ji k obličeji ve třech polohách a najděte si tři body, které drží celý tvar pohromadě.

1. Začátek obočí. Přiložte tyčinku svisle podél vnějšího okraje nosní dírky směrem nahoru. Místo, kde protne obočí, je jeho přirozený začátek. Před touto linií se už nic nedokresluje – právě posunutý začátek dodává obličeji přísný výraz.
2. Nejvyšší bod. Dívejte se přímo před sebe a nakloňte tyčinku tak, aby vedla od stejné nosní dírky přes vnější okraj duhovky. Průsečík s obočím ukazuje vrchol oblouku. Většinou vychází zhruba do dvou třetin délky obočí, ne doprostřed – a právě proto oblouk uprostřed působí uměle.
3. Konec obočí. Nakloňte tyčinku ještě víc, aby procházela od nosní dírky přes vnější koutek oka. Tam má obočí přirozeně skončit. Konec bývá o něco níž než začátek, ale neměl by klesnout pod jeho úroveň – ocásek by pak stahoval celý pohled dolů.

Body si můžete zpočátku jemně naznačit tečkou, později je najdete okem. A hlavně: neporovnávejte je s obočím z fotek na sociálních sítích. Vaše tři body vycházejí z vaší kostry a rozestupu očí, takže se s cizí předlohou neshodnou.

Tím se dostáváme k rozlišení, na kterém celé líčení obočí stojí: jiná věc je tvar podpořit a jiná mu ho vnutit. Podpořený tvar kopíruje směr růstu chloupků, jen doplňuje řidší místa a přesněji uzavírá konec. Vnucený tvar naopak přemalovává obrys podle aktuálního trendu – ostrý zlom u obočí, které roste do měkkého oblouku, nebo rovná linka tam, kde přirozený oblouk už existuje. Výsledek pak nepůsobí špatně kvůli barvě nebo technice, ale proto, že se rozchází se zbytkem obličeje.

Než tedy uděláte první tah, položte si kontrolní otázku: kreslím chloupek, který by na tom místě mohl růst, nebo obrys, který bych si přála mít? První odpověď vede k přirozenému výsledku, druhá ke kresbě, kterou budete během dne kontrolovat v zrcadle.

Se stejnou logikou vybírejte odstín. Obecné pravidlo zní volit barvu zhruba o tón světlejší, než jsou vaše vlastní chloupky. Důvod je praktický: produkt se z velké části usadí i na kůži mezi chloupky a na kůži vždy působí sytěji, než v obalu. Tmavší odstín tak obočí opticky zhutní víc, než jste chtěly.

• Tmavé vlasy: sáhněte po chladnější tmavě hnědé nebo šedohnědé barvě místo černé – černá bývá plochá a zvýrazní každou nepřesnost.
• Světlé vlasy a blond: tady pravidlo obrátíte, velmi světlé obočí většinou potřebuje odstín o tón tmavší, ale stále chladný, aby nevznikl narezlý nádech.
• Rusé a zrzavé vlasy: teplejší hnědá se zlatavým podtónem sedne lépe než neutrální šedohnědá.
• Šedivé vlasy: osvědčuje se šedohnědý odstín bez teplého podtónu, který nekontrastuje s barvou vlasů.

Odstín si otestujte krátkým tahem na hřbetu ruky nebo přímo na konci obočí a podívejte se na něj v denním světle u okna, ne v koupelně pod žárovkou. Pokud si vybíráte mezi dvěma odstíny, vezměte světlejší – dobarvit jde vždycky, ubrat sytost už hůř. Ve chvíli, kdy máte jasno v tvaru i barvě, se ze samotného líčení stává rychlá rutina na dvě minuty.

První dva kroky: vyčesání a doplnění mezer

Když už víte, kde vaše obočí začíná, kde má nejvyšší bod a kde končí, může přijít práce s produktem. Přirozený výsledek stojí na dvou krocích v tomto pořadí: nejdřív chloupky vyčešete, teprve potom doplníte místa, kde jich je málo. Pořadí není maličkost – vyčesané obočí vám samo ukáže, kde je skutečná mezera a kde chloupky jen leží špatným směrem.

Vyčesání: dvě minuty, které ušetří polovinu práce

Sáhněte po spirálce, tedy kartáčku ve tvaru štětečku od řasenky, nebo po tvrdším kartáčku na obočí. Chloupky vyčešte nejdřív směrem vzhůru, od začátku obočí u kořene nosu k nejvyššímu bodu, za obloukem tahy plynule stočte ven ke konci obočí.

Tenhle pohyb udělá tři věci najednou. Srovná chloupky do jednoho směru, takže uvidíte skutečný obrys. Odhalí místa, která jsou opravdu řídká – část mezer po vyčesání zmizí, protože je zakryjí chloupky ležící jinak. A ukáže délku: co zřetelně přesahuje horní linii, si obvykle zaslouží zkrátit malými nůžkami, opatrně a po milimetrech.

Doplnění mezer: krátké tahy místo souvislé linky

Tady se rozhoduje, jestli bude obočí působit přirozeně, nebo nakresleně. Souvislá linka po obvodu vytvoří obtah, který oko okamžitě přečte jako make-up. Přirozený efekt vzniká napodobením jednotlivých chloupků: krátkými, tenkými a lehce šikmými tahy ve stejném směru, jakým rostou chloupky v okolí.

Směr se po délce obočí mění. V přední části u nosu rostou chloupky téměř svisle vzhůru, ve střední části šikmo ven a v poslední třetině míří skoro vodorovně ke spánku. Vyplňujte jen mezery, ne celou plochu, a držte minimální tlak. Začněte ve střední části a směrem k nosu ubírejte – začátek obočí je od přírody nejsvětlejší, takže sem patří nejméně produktu.

Tužka, pudr, nebo pomáda

Tři nejběžnější textury dělají tři různé věci. Rozdíl mezi nimi není v kvalitě, ale v tom, jakému obočí a jakému výsledku sedí.

• Tužka na obočí – kreslí ze všech tří nejtenčí stopu, takže se hodí na jednotlivé chloupky, řídké okraje a drobné mezery. Pro začátečnice je nejvstřícnější, protože tah je hned vidět a jde snadno korigovat.
• Pudr na obočí – nanáší se šikmým štětečkem a zanechává měkký, rozostřený výsledek bez ostrých hran. Hodí se, když má obočí hustotu, ale chybí mu sytost, nebo jako druhá vrstva pro sjednocení tahů.
• Pomáda – krémová textura s nejvyšší krycí schopností a nejdelší výdrží. Sedne velmi řídkému obočí, ale vyžaduje jistější ruku, protože po zaschnutí už se s ní nedá hýbat.

Textury se dají kombinovat: mezery vykreslíte tužkou a obočí pak přejedete štětečkem s trochou pudru, který tahy zjemní a spojí dohromady.

Proč pracovat po vrstvách

Obočí vypadá výrazněji, než jste chtěly, nejčastěji proto, že se produkt nanese najednou a v plné síle. Přidat vrstvu je otázka pěti sekund, odebrat přebytek znamená sáhnout po korektoru a začít znovu. Naneste proto první lehkou vrstvu, ustupte od zrcadla na délku paže a podívejte se na obličej jako celek – zblízka totiž každá mezera vypadá větší, než ve skutečnosti je. Teprve pak přidejte produkt tam, kde ještě chybí. Mezi vrstvami obočí znovu přejeďte čistou spirálkou: rozetře nahromaděný pigment a změkčí hrany.

Fixace a závěrečná kontrola symetrie

Doplněné obočí drží tvar jen do chvíle, než se ho poprvé dotknete nebo než vás zastihne vítr. Fixace proto celý postup uzavírá – srovná chloupky do jednoho směru, udrží je v poloze, kterou jim určíte, a zabrání tomu, aby se pudr nebo pomáda během dne rozmazaly. U přirozeného líčení navíc dodá obočí strukturu, takže výsledek nepůsobí jako plocha vykreslená tužkou.

Čirý, nebo tónovaný gel?

Gely na obočí se liší hlavně tím, zda kromě fixace přidávají i barvu. Volba mezi nimi není otázkou kvality, ale toho, kolik práce jste odvedly v předchozím kroku:

• Čirý gel je univerzálnější a odpouští nepřesnosti. Hodí se, když už máte mezery doplněné a potřebujete obočí jen učesat a zafixovat. Funguje i samostatně – pro dny, kdy chcete mít obočí jen srovnané a nic víc.
• Tónovaný gel obsahuje pigment a při vyčesávání barví samotné chloupky, ne kůži pod nimi. Oceníte ho, pokud máte obočí světlejší než vlasy nebo vybledlé konce; tužku pak potřebujete výrazně méně.

Přebytek gelu vždy setřete o hrdlo obalu – s přeplněným kartáčkem se chloupky slepí do pramínků a obočí ztvrdne. Postupujte krátkými tahy od začátku směrem ke spánku, kořínky v přední části vytáhněte lehce nahoru a zbytek veďte ve směru růstu. Než se obočí znovu dotknete, nechte gel zaschnout; většina rozmazaných výsledků vzniká z netrpělivosti.

Kdy se vyplatí laminace obočí

Laminace je ošetření, které chloupky změkčí a přichytí do nového směru, takže se drží samy i bez denního česání. Nepřidá ani jeden chloupek navíc – pouze srovná ty stávající a využije jejich délku. Smysl proto dává u hustých a tuhých chloupků, které rostou do stran nebo dolů a přes den se vracejí do původní polohy; u řídkého obočí bývá výsledek méně patrný.

Efekt obvykle vydrží několik týdnů a postupně slábne, jak obočí dorůstá. Jde o chemické ošetření, takže expoziční časy uvedené výrobcem jsou závazné a delší působení chloupkům neprospěje. Pokud si nejste jisté, nechte první laminaci na kosmetičce a teprve podle výsledku se rozhodněte, zda ji budete opakovat doma.

Poslední pohled do zrcadla

Kontrolu nikdy nedělejte v přiblíženém kosmetickém zrcátku. Odstupte na délku paže, postavte se k oknu a dívejte se na obličej jako celek, s oběma očima otevřenýma a uvolněným čelem – jakmile obočí bezděčně zvedáte, vidíte tvar, který při běžném hovoru nikdy nevznikne. Dobrou službu udělá i fotoaparát v telefonu: na snímku si nesouměrné hustoty všimnete dřív než v zrcadle.

Obočí jsou sestry, nikoli dvojčata. Lidský obličej je přirozeně asymetrický, jedno oko bývá o kousek výš a stejně tak se liší i oblouky nad ním. Drobný rozdíl ve výšce nejvyššího bodu nebo v hustotě konce je normální a při běžném pohledu ho nikdo neregistruje. Problém nastává až ve chvíli, kdy se ho snažíte dorovnat: přidáte pár tahů na jednu stranu, pak na druhou, a po třech kolech máte obočí o polovinu silnější, než jste chtěly.

Při závěrečné korekci proto už jen ubírejte. Přebytečný pigment setřete vatovou tyčinkou, ostré okraje rozmělněte čistým kartáčkem a příliš výrazný začátek obočí prosvětlete několika tahy nahoru. Sjednocujte spíš celkovou intenzitu než přesný tvar linky – přirozené obočí nevystupuje do popředí, jen podpírá pohled.

Nejčastější chyby a čím si líčení obočí usnadnit

Když se výsledek nezdá, bývá na vině spíš zažitý návyk než nedostatek šikovnosti. Většina začátečnic naráží na stejnou hrstku situací a všechny mají snadnou nápravu. Projděte si přehled a porovnejte ho s tím, co děláte ráno před zrcadlem.

Chyby, které jsou na obočí vidět nejdřív

• Sáhnete po příliš tmavém odstínu. Tmavší produkt vypadá v obalu decentně, na obočí ale přidá přísnost. Pokud se to stane, nemusíte líčení smývat celé – přejeďte obočí čistým kartáčkem a intenzita klesne.
• Uzavřete začátek obočí ostrou hranou. Právě odsud se odvíjí dojem překreslenosti. Začátek nechte nejsvětlejší a hranu rozčešte směrem nahoru, aby se ztratila.
• Kreslíte jednu souvislou linku. Obočí není kontura. Místo nepřerušeného tahu pracujte krátkými čárkami, které kopírují směr růstu chloupků.
• Tlačíte na tužku. Přítlak ukládá pigment na kůži, ne mezi chloupky, a výsledek působí jako nálepka. Držte tužku volněji a raději vrstvěte nadvakrát.
• Líčíte se pod žlutým umělým světlem. Koupelnové osvětlení zkresluje odstín i intenzitu. Než vyjdete z domu, podívejte se na obočí u okna.
• Zapomínáte na čistotu nástrojů. Zaschlý gel dělá v obočí hrudky a šmouhy. Spirálku i zkosený štěteček stačí občas umýt vlažnou vodou s kapkou šamponu.
• Čekáte okamžitý efekt od séra. Séra na obočí jsou dlouhodobá péče, ne dekorativní produkt. Případná změna se posuzuje v řádu týdnů a u každého vypadá jinak.

Rychlá záchrana, když se kresba nepovede

Hodně práce odvede obyčejná vatová tyčinka namočená v micelární vodě. Přejedete jí spodní hranu obočí a prostor nad ní, srovnáte tak přesahy a kresba dostane čistý okraj, aniž byste musely začínat od nuly. Na ztlumení syté barvy zabere i lehký dotek transparentního pudru.

Čím si práci usnadnit

Nepotřebujete plnou kosmetickou taštičku. Pro začátek stačí jeden produkt na doplnění mezer, jeden na fixaci a kartáček. Tady je přehled toho, co se v této kategorii běžně používá:

• Tužka na obočí s tenkým hrotem – univerzální volba na začátek. Tenký hrot vás sám vede ke krátkým tahům, takže eliminuje hned dvě nejčastější chyby.
• Pudrový filler – hodí se, když máte obočí spíš husté a chcete jen sjednotit barvu. Odpouští nepřesnou ruku víc než tužka. V sortimentu Brasty tento typ zastupuje například Artdeco Brow Filler.
• Pudrová pomáda – kompromis mezi tužkou a pudrem, nanáší se zkoseným štětečkem. Vhodná pro řidší obočí, kde potřebujete doplnit větší plochu. Z této skupiny je u nás k dispozici třeba Benefit Goof Proof Brow Powder.
• Tónovaný nebo laminační gel – přidá jemný odstín a zároveň udrží chloupky ve směru, ve kterém je vyčešete. Do této kategorie spadá i L´Oréal Paris Brow Lamination Gel.
• Sérum na obočí – samostatná kategorie péče, kterou používáte večer na odlíčené obočí. V našem sortimentu ji zastupuje Nanobrow Eyebrow Serum.
• Kartáček neboli spirálka – nejlevnější položka ze seznamu a zároveň ta, bez které se neobejdete. Slouží k vyčesání i k rozčesání produktu.

Pokud teprve začínáte, pořizujte produkty postupně. Nejdřív si osahejte tužku nebo pudr a zjistěte, jaký odstín vám sedí, teprve pak přidávejte gel nebo sérum. Přirozené obočí je hlavně otázka cviku – po pár týdnech zabere ranní úprava sotva minutu.