Melír, balayage nebo baby lights? Jak vybrat techniku zesvětlování

Melír, balayage nebo baby lights: proč se techniky často pletou

Znáte to: v ceníku kadeřnictví stojí vedle sebe čtyři nebo pět názvů, na sociálních sítích k nim přibývají další a fotky pod nimi vypadají na první pohled hodně podobně. Světlejší prameny, prosvětlené délky, tmavší kořínky. Rozdíl v ceně přitom bývá znatelný a rozdíl v tom, jak často se budete do křesla vracet, ještě větší. Nejde o marketingové názvosloví, které si salony vymyslely, aby se odlišily – jednotlivé pojmy skutečně označují různé postupy. Jen se z nich dá jen těžko vyčíst, co si pod nimi představit.

Ten zmatek má jednoduchý důvod. Všechny zmiňované techniky vedou ke stejnému cíli, tedy zesvětlit část vlasů, a používají k tomu velmi podobné přípravky. Název proto nepopisuje barvu ani odstín, ale způsob, jakým se zesvětlovací směs na vlasy dostane. Melír, baby lights, balayage i airtouch se od sebe liší technikou nanášení, ne tím, jaká blond nakonec vznikne. Stejného odstínu se dá docílit několika cestami a naopak jedna technika může vypadat pokaždé jinak podle toho, jak tmavý je výchozí základ.

Druhý rozdíl uvidíte až s odstupem několika týdnů: jak vysoko u kořínků zesvětlení začíná. Některé techniky pracují od kořínků, jiné nasazují až pár centimetrů níž. Právě tohle rozhoduje o tom, jestli za dva měsíce uvidíte v přechodu zřetelnou linku, nebo měkké prolnutí, které dorůstá nenápadně. A od toho se pak odvíjí i to, kdy se objednáte na další návštěvu.

Abyste se v nabídce zorientovali, budeme jednotlivé techniky porovnávat podle tří os. Když si je zapamatujete, poznáte podstatu každé z nich i tehdy, když na ni narazíte pod jiným obchodním názvem:

• Nanášení – odděluje kadeřník jednotlivé prameny a balí je do fólie nebo termopapíru, nebo maluje směs volnou rukou přímo na vlasy?
• Výsledný přechod – je hranice mezi původní barvou a zesvětlením pravidelná a kontrastní, nebo plynulá a rozostřená?
• Náročnost údržby – jak často se vracíte do salonu a kolik času a péče si výsledek vyžádá doma?

Tyhle tři osy spolu souvisejí víc, než se zdá. Čím přesnější a pravidelnější nanášení, tím ostřejší bývá odrost, a tím kratší jsou intervaly mezi návštěvami. Naopak techniky, které pracují měkce a se záměrně neurčitou hranicí, vydrží déle, ale nedají vám tak přesnou kontrolu nad tím, kde přesně světlé prameny budou.

Ještě než se pustíme do jednotlivých technik, vyplatí se vědět, co vlastně zesvětlovací směs s vlasem dělá – bez toho se totiž rozdíly v následné péči špatně chápou. S rámcem tří os pak můžete jít do salonu a ptát se konkrétně. Místo „chci melír“ zkuste popsat, co od výsledku očekáváte: jestli chcete výrazný kontrast, nebo spíš dojem vlasů prosvětlených sluncem, jak často jste ochotná se vracet a kolik péče zvládnete doma. Dobrý kadeřník vám na základě toho techniku navrhne sám – a vy budete rozumět tomu, proč zrovna tuhle.

Co se při zesvětlování děje s vlasem

Ať už zvolíte kteroukoli z technik, chemicky se ve vlase odehrává v podstatě totéž. Liší se jen to, kam a jak se zesvětlovací směs nanáší – samotná reakce uvnitř vlasu je všem postupům společná. Když víte, co se při ní děje, snáz pochopíte, proč každá technika klade trochu jiné nároky na následnou péči.

Vlas si můžete představit jako lano potažené šupinami. Vnější vrstva, kutikula, tvoří ochranný obal, který vlas uzavírá a dává mu lesk. Uvnitř, v kortexu, sedí přirozený pigment melanin – ten určuje, jestli jsou vaše vlasy černé, hnědé, nebo tmavě plavé. Zesvětlovací směs, tedy kombinace odbarvovacího přípravku a peroxidu vodíku, posune pH do zásaditých hodnot, šupiny kutikuly se nadzvednou a směs pronikne do kortexu, kde část pigmentu rozloží. Pigment se tedy nevymyje, ale chemicky odbourá – zpět už ho nedostanete, doplnit lze pouze umělý pigment tónováním nebo barvením.

Se zesvětlením ale odchází i část pevnosti. Kutikula zůstává pórovitější a hůř přiléhá, takže vlas obtížněji udrží vlhkost, méně rovnoměrně odráží světlo a rychleji se zacuchá. Zároveň se naruší část vnitřních vazeb, které drží strukturu vlasu pohromadě, a vlas pak bývá náchylnější k lámání a k roztřepeným konečkům. Pocit sucha, který po zesvětlení znáte, tedy často nevzniká nedostatkem vody, ale poškozeným povrchem, který si vodu neumí udržet.

Druhou typickou průvodní věcí jsou teplé podtóny. Přírodní pigment není jednolitý: tmavé, hnědočerné složky se odbourávají rychleji než ty červenožluté. Vlas proto při zesvětlování prochází celou řadou odstínů – z tmavé přes červenou a oranžovou k žluté a světle žluté. Kde se proces zastaví, tam zůstane podtón. U tmavších vlasů se zastavuje dřív, takže výsledek bývá spíš do oranžova, u světlejších spíš do žluta. V salonu se tento podtón obvykle uzavírá tónováním, které do vlasu doplní chladnější pigment a viditelnou teplotu barvy potlačí. Tónovací pigment se ale postupně vymývá, a proto se teplé tóny časem vracejí.

Kvůli oslabení vnitřní struktury se dnes do zesvětlovací směsi běžně přidávají posilující přísady, kterým se říká bondery. Míchají se přímo do směsi nebo se nanášejí bezprostředně po ní a mají podpořit vazby ve vlase ve chvíli, kdy jsou nejzranitelnější. Chemii zesvětlení nezruší a poškozený vlas nevrátí do původního stavu, ale pomáhají udržet vlas soudržnější.

Jak velký zásah zesvětlení pro vlas znamená, se ovšem případ od případu liší. Rozhoduje především:

• o kolik tónů jdete nahoru – zesvětlení o dva tóny je něco jiného než cesta z tmavě hnědé do platinové, kde směs musí pracovat déle a intenzivněji;
• jak blízko kořínkům se pracuje – teplo pokožky hlavy reakci urychluje, takže u kořínků probíhá rychleji než v délkách a vyžaduje přesnější načasování;
• v jakém stavu vlas je – nebarvený vlas snáší zesvětlení lépe než vlas, který už má za sebou barvení, trvalou ondulaci nebo předchozí zesvětlování;
• jestli se stejný pramen zesvětluje opakovaně – překrývání už zesvětlených partií bývá častou příčinou poškození, proto se u některých technik pracuje cíleně jen s odrostem nebo s novými prameny.

Tento rámec vysvětluje většinu rozdílů, které mezi jednotlivými postupy uvidíte. Čím vyšší zesvětlení zvolíte, čím blíž kořínkům se pracuje a čím častěji se do vlasu zasahuje, tím náročnější bude následná péče i interval návštěv salonu.

Klasický melír a baby lights: přesnost pod fólií

Melír a baby lights spojuje stejný princip. Kadeřnice postupuje po sekcích, hřebenem odděluje jednotlivé prameny a každý z nich zabalí do fólie nebo do termopapíru. Obal má přitom dva úkoly – izoluje zesvětlovací směs od okolních vlasů, které mají zůstat v původním odstínu, a zároveň drží teplo, takže reakce probíhá rychleji a rovnoměrněji. Právě díky tomu se dá pracovat těsně u kořínků a výsledek je předvídatelný.

Klasický melír: pravidelný rastr, výrazný kontrast

U klasického melíru se pracuje s poměrně silnými prameny, obvykle v řádu milimetrů, a odděluje se v pravidelném rastru po celé hlavě. Zesvětlovací směs se nanáší od kořínků až do konečků, takže barevný rozdíl je vidět po celé délce. Výsledek proto působí graficky a čitelně: mezi zesvětlenými a nezesvětlenými prameny zůstává jasná hranice a melír je zřetelný i na tmavších vlasech.

Výslednou intenzitu ovlivníte především počtem fólií a šířkou pramene. Méně fólií se silnějšími prameny dá výrazný, kontrastní melír; hustší rozložení tenčích pramenů celkový dojem změkčí a vlasy prosvětlí spíš plošně. Pokud vám jde hlavně o optický objem, dá se melír kombinovat i s prameny v tmavším odstínu.

Baby lights: tenký pramen, měkké prosvětlení

Baby lights fungují na stejném základě, ale rozhodující rozdíl je v šířce pramene. Do fólie jde jen velmi tenká vrstva vlasů – někdy doslova pár pramínků. Zesvětlené vlasy se pak prolnou s okolními, ostrá hranice nevznikne a celek působí jako přirozené prosvětlení, jaké vzniká po létě stráveném na slunci. Odtud pochází i název techniky: napodobuje jemné světlé prameny, jaké mívají malé děti.

Za tuhle měkkost se ale platí časem. Aby byl efekt vidět na celé hlavě, potřebuje kadeřnice mnohem víc fólií než u běžného melíru, a nanášení proto trvá znatelně déle – u delších a hustších vlasů se snadno dostanete na několik hodin v křesle. S tím obvykle roste i cena výkonu. Baby lights zároveň nejsou technika pro velké barevné skoky: na tmavé bázi se jemné prameny mohou téměř ztratit, takže se často kombinují s jinou technikou nebo se budují postupně.

Ve zkratce se obě techniky liší ve čtyřech bodech:

• Šířka pramene – u melíru silnější pramínky v pravidelném rastru, u baby lights velmi tenké prameny.
• Výsledný dojem – melír je kontrastní a čitelný, baby lights měkké a prolnuté.
• Čas v křesle – melír zvládne kadeřnice v kratším bloku, baby lights vyžadují výrazně delší nanášení.
• Vhodná báze – melír unese i tmavé vlasy, baby lights vyniknou spíš na světlejším podkladu.

Odrost: kratší intervaly mezi návštěvami

Obě techniky mají jednu společnou vlastnost, která rozhoduje o údržbě: zesvětlení začíná u kořínků. Jakmile vlasy povyrostou, objeví se u hlavy pruh původní barvy a přechod je vidět jako vodorovná linie. U melíru je to zřetelnější, protože kontrast je větší; u baby lights je linka jemnější, ale ani ta nezmizí úplně. V praxi to obvykle znamená návštěvu salonu zhruba jednou za dva až tři měsíce, podle rychlosti růstu vlasů a výraznosti zesvětlení.

Při opakování se pak pracuje většinou jen s kořenovou částí, aby se už zesvětlené délky nezatěžovaly znovu. Zesvětlovací směs totiž pokaždé zasáhne strukturu vlasu, a čím častěji se stejné místo zpracovává, tím náchylnější je k lámání. Pokud víte, že se do salonu nedostanete častěji než dvakrát ročně, vyplatí se probrat s kadeřnicí i techniky, u kterých zesvětlení nezačíná přímo u kořínků.

Balayage a airtouch: volná ruka a měkký přechod

Zatímco práce s fólií staví na přesně oddělených pramíncích, druhá skupina technik fólii používá jen okrajově, nebo vůbec. Zesvětlovací směs se nanáší volnou rukou a začíná až v určité vzdálenosti od kořínků – někdy v úrovni očí, jindy teprve od uší dolů. Tenhle jediný rozdíl mění celý výsledek: místo pravidelně se opakujících světlých pramínků vzniká plynulý přechod od tmavšího vršku ke světlejším délkám.

Balayage vychází z francouzského slova pro zametání a samotná technika se mu podobá. Kadeřnice nanáší směs štětcem přímo na povrch pramene, u kořínků velmi zlehka a směrem ke konečkům stále sytěji. Pramen se nepřekládá do fólie, takže směs neprosákne celou jeho šířkou – zesvětlí se hlavně vrchní vrstva, která je při běžném nošení vidět. Někteří kadeřníci pramen po nanesení přece jen podloží fólií nebo papírem, aby se směs nedotýkala zbytku vlasů; s klasickým melírem to ale nemá společný způsob nanášení, jde jen o ochranu okolních vlasů. Výsledek proto působí, jako by vlasy přirozeně vybledly na slunci, a hranice mezi vaší barvou a zesvětlením není ostrá linka, ale měkký pás dlouhý několik centimetrů.

Airtouch jde na měkký přechod jinou cestou a pomáhá si fénem. Kadeřnice oddělí pramen, nadzvedne ho a proudem vzduchu z něj vyfouká kratší a slabší vlasy – tedy ty, které teprve dorůstají. V ruce jí zůstane jen část původního pramene a právě na tu nanese směs. Zesvětlí se tak vždy jen některé vlasy, mezi které se ty nezesvětlené prolnou, a přechod působí ještě jemněji než u balayage. Daň za to je čas: vyfoukávání a nanášení pramen po prameni znamená znatelně delší sezení v křesle a obvykle i vyšší cenu než u jednoduššího melíru.

Volné techniky obvykle vyhovují těm, kdo:

• mají přirozeně tmavší vlasy a chtějí je prosvětlit, aniž by šli o mnoho tónů nahoru;
• nechtějí řešit odrost každých pár týdnů a hledají barvu, která snese delší nošení;
• nosí vlasy alespoň po ramena, protože přechod potřebuje délku, na které se může rozvinout;
• chtějí zvýraznit sestřih nebo rozjasnit partie kolem obličeje, aniž by se změnila celková barva.

Právě odrost je důvod, proč se u těchto technik mluví o delších intervalech mezi návštěvami salonu. Když zesvětlení začíná několik centimetrů od hlavy, nevzniká na rozhraní viditelná linka a světlé partie se posouvají dolů společně s tím, jak vlasy rostou. Do salonu se tak často chodí po třech až čtyřech měsících, zatímco techniky vedené od kořínků si o doplnění řeknou mnohem dřív. Neznamená to ale, že se mezitím neděje nic – zesvětlené délky postupně mění tón do teplejších odstínů a kadeřnice je při další návštěvě obvykle jen přetónuje, aniž by musela znovu zesvětlovat.

Jak vybrat podle délky vlasů, času a domácí péče

Když víte, jak se jednotlivé techniky nanášejí, zbývá to praktické rozhodnutí – která z nich dává smysl právě u vašich vlasů. Odpověď se skládá ze tří věcí: z délky, kterou máte teď, z času, který chcete věnovat návštěvám salonu, a z rutiny, na kterou reálně dojde doma.

Délka vlasů: kolik prostoru má přechod

Měkký přechod potřebuje délku. Aby se tmavší kořínek plynule rozpíjel do světlejších konců, musí mít kde postupně nabíhat, a na krátkém sestřihu jde často jen o pár centimetrů. Právě proto vypadá stejná technika na mikádu a na vlasech pod lopatky úplně jinak.

• Krátký sestřih po bradu a kratší – volná ruka má málo prostoru, přechod se zkrátí a snadno z něj vznikne spíš zlom než prolnutí. Čitelněji tu obvykle působí práce s tenkými prameny, která rozjasní obličejovou partii a konce.
• Vlasy po ramena – přechodová zóna už je dost dlouhá na to, aby se dala rozehrát, ale výsledek bývá kontrastnější.
• Délka pod lopatky – nejvíc prostoru pro plynulé přelévání odstínů. Na téhle délce vyniknou volné techniky, protože světlo má kudy stékat od poloviny délek ke konečkům.

Čas v salonu proti času mezi návštěvami

Tady je dobré počítat se dvěma různými časy, které jdou většinou proti sobě. Techniky s velmi tenkými prameny a airtouch si vyžádají delší sezení, protože oddělování a příprava pramenů trvají. Zato u nich odrost nekončí ostrou linkou, takže interval mezi návštěvami bývá delší.

Naopak zesvětlení, které začíná těsně u kořínků, se nanáší rychleji, ale odrost je vidět dřív a korekci je potřeba plánovat pravidelněji. Konkrétní intervaly vám vždycky nejlépe určí kadeřník podle toho, jak rychle vám vlasy rostou a jak velký je rozdíl mezi přirozenou barvou a cílovým odstínem. Pokud víte, že se do salonu dostanete jen párkrát do roka, je rozumné to říct hned na začátku konzultace.

Domácí péče: co si zesvětlené vlasy řeknou navíc

Zesvětlené vlasy potřebují jinou rutinu než vlasy nebarvené. Zásah do struktury se projeví jak na odstínu, tak na tom, jak se vlas chová při rozčesávání a foukání. Domácí péče se proto obvykle skládá ze tří vrstev.

• Šampon a maska s fialovým pigmentem – pracují proti žlutým tónům, které se ve světlých délkách časem objevují. Většinou se zařazují jen občas, ne při každém mytí, aby odstín nezchladl víc, než jste chtěli.
• Výživná maska nebo olej na konečky – vracejí délkám vláčnost a usnadňují rozčesávání. Maska se aplikuje po umytí na délky a konce, olej se používá střídmě, jinak vlasy zatíží.
• Tepelná ochrana – patří před každé foukání i žehlení. Je to snadný návyk, kterým si výsledek z kadeřnictví udržíte déle v kondici.

Když si vedle sebe postavíte tyhle tři pohledy, rozhodování se hodně zjednoduší. Kratší vlasy a chuť chodit do salonu pravidelně vedou k přesnějším technikám pod fólií, delší vlasy a snaha o delší intervaly zase k malování volnou rukou. Domácí péče je u obou variant podobná, liší se hlavně tím, jak často budete tlumit teplé tóny u kořínků.

V nabídce Brasty najdete pro tuhle péči celé profesionální řady, takže nemusíte skládat rutinu ze čtyř různých obchodů. Šampony a masky pro chladné blond odstíny, výživné masky, oleje na konečky i přípravky s tepelnou ochranou pokrývají mimo jiné značky Wella Professionals, Schwarzkopf Professional, Kemon a L´Oréal Professionnel. Vyplatí se vybírat podle toho, co vaše vlasy potřebují nejvíc – barvu udržet v odstínu, nebo délky vyživit.