Konturování a rozjasňování: jak opticky vymodelovat tvář

Hra světla a stínu: co konturování a rozjasňování vlastně dělá

Než sáhnete po štětci a první paletce, vyplatí se rozumět principu, na kterém celé modelování tváře stojí. Není v tom žádné kouzlo ani potřeba talentu vizážistky — je to obyčejná hra světla a stínu, kterou naše oko vnímá u jakéhokoliv tvaru. Tmavší plochy vnímáme jako vzdálenější a opticky ustupující, světlejší plochy jako bližší a vystupující. Přesně tenhle jednoduchý princip přenášíme na obličej, když chceme jemně zdůraznit jeho linie.

Představte si fotografii zasněžené krajiny za slunečného dne. Místa, na která dopadá světlo, působí plně a vystupují dopředu, zatímco prohlubně a odvrácené strany se propadají do stínu. Stejně tak funguje vaše tvář: lícní kosti, špička nosu nebo oblouk obočí zachytí světlo, kdežto prohlubeň pod lícní kostí nebo strany nosu se přirozeně drží ve stínu. Líčením tuhle hru jen vědomě podtrhneme.

Konturování versus rozjasňování — dvojice, která drží spolu

Konturování pracuje se stínem. Pomocí odstínu o něco tmavšího, než je vaše pleť, vytvoříte zdánlivou prohlubeň tam, kde chcete, aby plocha opticky ustoupila. Klasicky se tak zvýrazňuje prostor pod lícními kostmi nebo se zúží partie, která vám připadá širší. Tmavší tón zkrátka říká oku „tady je to dál".

Rozjasňování dělá pravý opak — pracuje se světlem. Rozjasňovač neboli highlighter je o tón až dva světlejší než vaše pleť a často nese jemný svit. Nanáší se na místa, která chcete vytáhnout dopředu a na která by přirozeně dopadalo světlo: na vrcholky lícních kostí, hřbet nosu, nad horní ret či do vnitřního koutku oka.

Ačkoliv jde o dvě samostatné techniky, ve výsledku fungují jako pár. Samotný stín bez světla působí ploše a zašedle, samotné světlo bez stínu zase rozplizle. Teprve když se potkají, vznikne ten plastický, vymodelovaný dojem — jedno zvýrazňuje druhé úplně stejně, jako se na krajině střídají osvětlené hřebeny s tmavými údolími. Proto v dalších částech najdete oboje vždy pohromadě.

A teď to nejdůležitější, na co je dobré myslet od první chvíle: cílem rozhodně není přemalovat obličej v něco jiného. Nejde o to zmenšit nos nebo si „vyrobit" lícní kosti, které tam nejsou. Smyslem optického modelování je jemně vyzdvihnout to, co už máte — dodat tváři rozměr a svěžest, ne ji předělat. Dobře odvedené konturování si při běžném pohledu skoro nikdo nevšimne; všimne si jen toho, že vypadáte odpočatě a vaše rysy hezky vyniknou.

Jak konkrétně rozmístit stín a světlo se ovšem liší tvář od tváře — kulatý obličej potřebuje něco jiného než hranatý nebo protáhlý. Proto je úplně prvním krokem rozpoznat tvar vašeho vlastního obličeje a podle něj zvolit i správné odstíny a textury. Od toho se pak odvíjí všechno ostatní, čemu se budeme věnovat dál.

Určete si tvar obličeje a odstíny správně

Než sáhnete po štětci, vyplatí se zastavit u zrcadla. Konturování a rozjasňování totiž nejsou univerzální recept, který by se dal opsat z videa nebo od kamarádky. To, kam patří stín a kam světlo, určuje tvar vašeho obličeje — a ten se u každé z nás liší. Když si ho dokážete pojmenovat, získáte orientační mapu, podle které pak v dalších krocích umístíte tmavší a světlejší tóny tak, aby vám rysy ladily.

Pět základních tvarů obličeje

Tvar nejlépe odhadnete s vlasy sčesanými dozadu, v rovném světle a s pohledem přímo do zrcadla. Pomůže přejet si prstem po linii čelisti a porovnat šířku čela, lícních kostí a brady. Většina obličejů spadá do jedné z pěti skupin, případně do jejich kombinace:

• Oválný: jemně se zužuje k bradě, čelo je o něco širší než brada a délka převažuje nad šířkou. Bývá považovaný za vyvážený, takže jde spíš o jemné zvýraznění než o korekci.
• Kulatý: šířka a délka jsou přibližně stejné, linie měkké a lícní kosti nejširší částí. Konturování se hodí k optickému protažení a vykreslení lícních kostí.
• Hranatý: čelo, lícní kosti i čelist mají podobnou šířku a úhly jsou výraznější. Cílem bývá zjemnit boční partie čela a čelisti.
• Srdcovitý: širší čelo a lícní kosti se zužují do užší, často špičatější brady. Pozornost se věnuje hornímu okraji čela a vyvážení užší spodní části.
• Podlouhlý: délka výrazně převažuje nad šířkou, čelo i brada mohou působit delší. Pomáhá opticky zkrátit horní a spodní okraj a přidat trochu šířky do stran.

Nemějte obavy, pokud se nevejdete přesně do jedné kategorie — kombinované tvary jsou úplně běžné. Pětice slouží jako vodítko, ne jako škatulka. Konkrétní zóny, kam stín a světlo patří, si rozebereme v dalších krocích.

Jak vybrat odstín konturovacího přípravku

U konturovacího odstínu platí jednoduché pravidlo: měl by být přibližně o jeden až dva tóny tmavší než vaše přirozená pleť. Cílem totiž není namalovat na tvář hnědé pruhy, ale napodobit přirozený stín — to, co by na obličeji vykreslilo tlumené denní světlo. Příliš tmavý přípravek vypadá nepřirozeně a hůř se rozetírá.

Důležitý je i podtón. Sáhněte raději po chladnějším, lehce našedlém odstínu, protože ten připomíná skutečný stín. Teplé, do oranžova laděné tóny působí spíš jako nepovedené bronzování a tvář opticky nezúží. Při výběru přiložte tester k linii čelisti za denního světla a sledujte, který splyne s pleští a který „svítí".

Rozjasňovač funguje opačně. Volte odstín o něco světlejší než vaši pleť, který odráží světlo a vytahuje vybrané partie dopředu. U světlejších pletí se osvědčují chladnější, perleťové a růžovo-šampaňské tóny, u tmavších teplejší zlaté a bronzové. Pro každodenní líčení bývá příjemnější saténový lesk než výrazný třpyt.

Krémová, nebo pudrová textura?

Volba textury záleží především na typu vaší pleti. Obě varianty zvládnou totéž — rozdíl je v tom, jak se na pleti chovají:

• Krémové přípravky splývají s podkladem a působí přirozeně, takže se hodí zejména na suchou a zralejší pleť, které dodávají svěžest. Nanášejí se obvykle před zafixováním pudrem.
• Pudrové přípravky se snáze dávkují a rozetírají do ztracena, déle vydrží a lépe matní, proto bývají vděčné u smíšené a mastnější pleti. Nanášejí se až na hotový pudrový podklad.

Začínáte-li, krémové přípravky se odpouští snáz, protože se dají rozetřít prsty. Ať zvolíte cokoli, vyplatí se zůstat u jedné textury, aby se vrstvy hezky propojily. Teď už víte, jaký tvar řešíte a po jakých odstínech a texturách sáhnout — můžete přejít k umisťování stínu.

Konturování krok za krokem: kam patří tmavší odstíny

Konturování stojí na jednoduché myšlence: tmavší odstín opticky zatlačí danou partii dozadu a vytvoří dojem stínu, který by tam přirozeně padal. Klíčem k přirozenému výsledku není množství produktu, ale jeho umístění a důkladné rozetření. Projděme si proto společně klasické zóny, kam tmavší odstín patří, a hned u každé si řekneme, jak ji přizpůsobit proporcím vaší tváře.

Klasické zóny pro stín

Existují čtyři oblasti, se kterými si vystačíte ve většině situací. Nemusíte je použít všechny najednou — vyberte ty, které odpovídají tomu, čeho chcete docílit.

• Pod lícními kostmi. Nejvýraznější efekt celého konturování. Stín nanášejte do prohlubně pod lícní kostí, zhruba do linie, která směřuje od horní části ucha k ústnímu koutku. Čím výš a blíž ke koutku stín dotáhnete, tím dramatičtější tvar získáte; pro decentní denní vzhled zůstaňte spíš u ucha a směrem k ústům barvu vytraťte.
• Podél linie vlasů na čele. Tmavší odstín nanesený podél vlasové linie a do spánků opticky zkrátí čelo a zaoblí jeho horní okraj. Hodí se, pokud chcete vyšší čelo zdánlivě snížit.
• Po stranách nosu. Tenké linie vedené po obou stranách nosního hřbetu nos opticky zúží a protáhnou. Pracujte s velmi malým množstvím produktu — tato partie je drobná a snadno se přebarví.
• Pod čelistí. Stín tažený podél spodní linie čelisti a mírně pod ni zřetelně oddělí obličej od krku a zpevní kontury. Současně pomáhá sjednotit hranici, kde odstín pleti na tváři přechází do krku.

Jak zóny přizpůsobit tvaru obličeje

Samotné umístění není u všech stejné — řídí se tím, co chcete na své tváři vyvážit. Kulatější obličej obvykle ocení stín tažený svisleji a tažený o něco výš pod lícní kostí, protože tvář opticky protáhne. Hranatější rysy naopak změkčíte tím, že stín spíš zaoblíte a nebudete ho ostře dotahovat do koutků. Pokud máte širší čelo, věnujte větší pozornost zóně podél vlasové linie; při výraznější bradě či čelisti pracujte naopak jemněji se spodní linií, ať partii ještě nezvýrazníte. Berte tyto zóny jako stavebnici, ze které vybíráte podle vlastních proporcí, ne jako pevný předpis, který je nutné dodržet do puntíku.

Technika nanášení a rozetření

Pořadí kroků rozhoduje o tom, jestli bude výsledek vypadat přirozeně, nebo jako nakreslené čáry. Doporučujeme postupovat takto:

1. Naneste tenkou vrstvu odstínu jen do vybrané zóny. Méně je více — vrstev můžete přidat, ubrat nadbytečný pigment je vždy pracnější.
2. Hned poté barvu rozetřete, dokud je ještě poddajná. U krémových textur se osvědčí vlhčí houbička nebo prsty, u pudrových sáhněte po nadýchaném štětci se zkoseným nebo kulatým zakončením.
3. Rozetírejte vždy směrem, kterým má stín mizet — tedy do ztracena k okrajům obličeje, nikoli zpět do středu tváře. Cílem je, aby přechod mezi stínem a okolní pletí nebyl nikde ostře ohraničený.
4. Teprve když je první vrstva sjednocená, posuďte výsledek a případně přidejte další tenkou vrstvu. Tímto postupným vrstvením udržíte kontrolu nad intenzitou a vyhnete se nepřirozeným skvrnám.

Právě postupné vrstvení a trpělivé rozetírání jsou to, co odlišuje vymodelovanou tvář od viditelných šmouh. Pokud si nejste jistí intenzitou, raději začněte s méně výrazným odstínem a barvu budujte postupně — přirozený, sotva znatelný stín vždy působí lépe než příliš tmavá čára, kterou je potom potřeba pracně tlumit.

Rozjasňování a zúžení nosu: kam patří světlo

Zatímco tmavší odstíny tvář opticky zanořují do hloubky, rozjasňovač dělá pravý opak — vrací do ní světlo a svěžest. Funguje jednoduše: místa, na která dopadne, se vizuálně přibližují a zvedají dopředu. Když tedy rozjasňovač umístíte promyšleně, dokážete tvář prosvětlit, podpořit její přirozený reliéf a dodat pleti dojem odpočatosti. V této části si projdeme, kam světlo patří a jak ho dávkovat, aby výsledek působil zdravě, ne jako lesklá plocha.

Vrcholky lícních kostí, hřbet nosu a okolí obočí

Nejčastější zóny pro rozjasnění jsou ty nejvýše položené body obličeje — tedy ta místa, kterých by se přirozeně dotklo denní světlo. Patří mezi ně vrcholky lícních kostí, hřbet nosu, oblouk nad horním rtem a prostor těsně pod obočím. Postupujte takto:

• Vrcholky lícních kostí: naneste světlo na nejvyšší část kosti, kousek nad zónu, kterou jste předtím zatmavili. Tím se obě techniky potkají a líce získá jemný, plastický přechod.
• Hřbet nosu: tenký pruh světla po délce hřbetu nos opticky zvedne a protáhne.
• Nad horním rtem: drobná tečka rozjasňovače na obloučku zvýrazní rty, aniž byste je museli obtahovat.
• Pod obočím: světlo v této oblasti pohled otevře a obočí získá čistší linii.
• Vnitřní koutky očí: špetka rozjasňovače sem dodá pohledu bdělost a zamaskuje dojem únavy.

Méně je tu obvykle více. Vyzkoušejte nejdřív malé množství, jemně ho rozetřete prsty nebo menším štětcem a teprve pak se rozhodněte, zda intenzitu ještě potřebujete zvednout. Rozjasňovač má pleť rozzářit zevnitř, ne na ní vytvořit nápadné světelné skvrny.

Optické zúžení nosu krok za krokem

Nos je oblast, kde se světlo a stín potkávají na malé ploše, a právě proto tu nejvíc záleží na přesnosti. Cílem není nos schovat, ale vyrovnat jeho proporce vůči zbytku tváře. Princip je vždy stejný — tmavší odstín pošle strany dozadu a světlý pruh uprostřed je přitáhne dopředu:

1. Tenkou linkou tmavšího odstínu naznačte obě boční strany hřbetu nosu. Vedení musí být úzké a stejnoměrné na obou stranách, jinak nos získá zkreslený tvar.
2. Doprostřed, po celé délce hřbetu, naneste úzký pruh světlejšího odstínu nebo rozjasňovače.
3. Přechody mezi světlem a stínem pečlivě rozetřete štětcem podél nosu, dokud nezmizí ostré hrany. Žádná linka by neměla zůstat viditelná.

Šířku tmavých linek řiďte podle toho, čeho chcete dosáhnout. Blíže u sebe vedené linky nos opticky zúží výrazněji, mírnější odstup působí přirozeněji. U špičky nosu pracujte s citem — drobná tečka stínu pod ní špičku mírně pozvedne, ale stačí ji jen naznačit.

Ať už chcete nos pouze nenápadně sjednotit, nebo zúžit o něco viditelněji, držte se jednoho pravidla: světlo i stín mají podpořit tvar, který už máte, ne na tváři vykreslit novou geometrii. Jakmile se přechody rozplynou do pleti a nepoznáte, kde končí make-up a začíná vaše tvář, máte hotovo.

Sjednocení a běžné chyby: jemný efekt na každý den

Když máte stín i světlo na svých místech, zbývá poslední a nejdůležitější krok — všechno propojit do jednoho celku. Právě v této fázi se rozhoduje, jestli bude výsledek působit přirozeně, nebo jestli na tváři zůstanou viditelné pruhy a přechody. Cílem není, aby bylo poznat, kde končí tmavší odstín a začíná rozjasnění, ale aby spolu plynule splývaly a jen nenápadně podtrhly rysy, které chcete zvýraznit.

Jak prolnout stín a světlo do harmonického celku

Sjednocení stojí na trpělivém rozetření. Projděte si jednotlivé zóny ještě jednou a čistým štětcem nebo houbičkou zjemně rozmlžte všechny hrany — zvlášť tam, kde se konturovací odstín potkává s rozjasňovačem na lícních kostech. Pohybujte se přitom směrem ven, do ztracena. Pokud pracujete s pudrovými produkty, pomůže lehký dotek čistého štětce navíc; u krémových textur se osvědčí mírně navlhčená houbička, která změkčí přechody, aniž by barvu úplně setřela.

Závěrečné sjednocení odstínů pleti zvládne jemný závoj transparentního nebo lehce tónovaného pudru přes celý obličej. Ten zafixuje vrstvy, sjednotí matný a zářivý povrch a zabrání tomu, aby se konturovací linka během dne posunula. Rozjasňovač naopak nanášejte spíš až úplně na závěr a jen na vrcholky tváří, abyste si zachovali jeho svěží lesk.

Nejčastější chyby, kterým se vyhnete snadno

Většina nezdarů má pár opakujících se příčin. Když je budete znát dopředu, dají se obejít ještě dřív, než vzniknou:

• Příliš tmavý odstín. Konturovací barva, která je o mnoho tmavší než vaše pleť, vytvoří tvrdé skvrny místo přirozeného stínu. Volte odstín jen mírně tmavší než vlastní tón a raději vrstvěte postupně — ubrat se dá hůř než přidat.
• Nedostatečné rozetření. Ostré, nerozmlžené linie jsou nejčastější důvod, proč modelace vypadá uměle. Věnujte rozetírání víc času než samotnému nanášení; právě ono dělá celý rozdíl mezi výrazným a nepřirozeným.
• Oranžový nádech. Pokud konturovací produkt sklouzává do oranžova nebo do červena, působí spíš jako špatně zvolená bronzující barva. Pro stín hledejte chladnější, šedohnědý tón, který připomíná skutečný přirozený stín na pleti.
• Příliš mnoho rozjasňovače. Silná vrstva po celé tváři dokáže zvýraznit nerovnosti a póry. Stačí jemný dotek na nejvyšších bodech — na lícních kostech, nad obočím a na hřbetu nosu.

Jemný den versus výraznější večer

Stejná technika se dá odstupňovat podle příležitosti. Pro denní zjemněný vzhled sáhněte po lehčích texturách, jediné tenké vrstvě a odstínu velmi blízkém vlastní pleti. Cílem je, aby modelace byla spíš tušená než zjevná — obličej získá rozměr, ale nikdo nepozná, že za tím stojí konkrétní krok líčení. Často postačí konturování jen v podžáří lícních kostí a nenápadné rozjasnění na jejich vrcholcích.

Pro výraznější večerní modelaci si můžete dovolit sytější vrstvení, kontrastnější přechody a o něco viditelnější lesk rozjasňovače, který krásně pracuje s tlumeným nebo umělým světlem. I tady ale platí, že rozetření zůstává stejně pečlivé — výraznější neznamená neuhlazený. Vyzkoušejte si oba režimy v klidu doma za denního světla, abyste poznali, kolik produktu vašim rysům sluší.

Až si techniku osaháte, oceníte, že záleží i na nástrojích a kvalitě produktů. V nabídce dekorativní kosmetiky Brasty najdete konturovací palety, rozjasňovače i štětce, na kterých si vyzkoušíte, co vaší pleti vyhovuje nejvíc. A nezapomeňte — konturování a rozjasňování je dovednost, která se ladí cvikem, takže si dejte čas a najděte vlastní rytmus.